Kapitola 2.

Kapitola 2.
ve které chce Angela na párty a Pepoděj má Plán

Věnováno Alze.

Shrnutí: ,,Ne, ne! Tohle je přesně to, co potřebujeme! Musíme něco ukradnout!” Angela i Murthšuke se na něj otočili. ,,Špatnej nápad to není..” přiznal Murthšuke ,,.. ale můj lockpicking je teprv na prvním levelu a..” Murthšuke začal zamyšleně vyškrábávat cosi katanou do plotu hospody. ,,Šuke tím chce říct, že je lama, co se bojí sebrat tátovi slívku, natož si nakrást na hadry.. ” přeložila jeho brblání Angela. Pepoděj se na něj nevěřícně podíval. ,,Jsme skupina mladistvých výtržníků a nikdo tady nikdy nic neukradl? To je ubohý!”

,,Na večírek do Lošňan?!” vyjekli zároveň Murthšuke a Pepoděj.

,,Večírky šlechty jsou veřejné událost. Vstupné je zdarma a Lord ‘Vždycky nosím plášť s peřím’, teda kníže Breadimburg se posledně, co byl v Sukních chlubil, že tam jednou byl a že to byla nejlepší party za jeho života! Všechno pití zadarmo!”

,,Sir Antonín Krákora taky v geografickém přehledu Západních zemí taky napsal, že Buřtoni už po staletí pořádají ty nejlepší večírky na celém kontinentu,” nadhodil Pepoděj, aby dokázal svou nadřazenost v konverzaci. ,,Prej k nim vejde mnoho lidí a málo se vrátí. Musí to tam být super, když nechtějí ven.” ,,V knihách jsou i takový informace?” ,,Většinou ne. Krákora jen psal doslov, když byl opilej.” Ačkoliv zmíněné dílo bylo fiktivní, tohle byla pravda.

,,No, i tak. Lepší musí být už jen svátek Kevina s Sukních.” ozvala se Angela, která už jenom z principu, propagovala podnik kdykoliv byla příležitost. ,,A taky by tam měli mít takovýhle jednohubky.”

,,Kdy přesně se pořádá?”

,,No, Chleba-lord říkal, že si musí pohnout, aby tam do měsíce dorazil a měl pořádnej nocleh. Když Buřtoni nemaj místo, cpou prej všechny do sklepa, takže..”
,,Anděla-chan nám vždycky může domluvit přespat v nějakém z místních podniků, že jo?” obrátil se na ni Murthšuke.
,,To by asi neprošlo, s Lošňanskými podniky nemáme kontakty.” zamyslela se Angela. ,,Možná by to šlo, kdybyste byli ženské, ale takle.."
,,Spát uvnitř je pro lamy.” Pepoděj se pokusil odvést Angelinu pozornost, než začne uvažovat o nějakých naprosto nedůstojných způsobech integrace do bordelu. ,,Navíc nemáme přesný datum, takže je to jedno."
,,Ale ne, teď to říkám! Patrika s ním, teda s Chlebem, pakšla,siceonprejstejněužbyl.." ,,Andělo, prosím." ,,Je to za pět dní."

,,Sakra! Už?" ,,Tak jasně. Nebudou kalit v úterý, že jo." ,,Ale já nemám, co na sebe! Ve starých hadrech nás nikdo na skutečnej večírek nepustí.” ,,Vždyť vypadají  pořád dobře." namítl Murthšuke a očima počítal záplaty na svých kalhotech. ,,Vidíš, že by nějaká část mého oblečení svítila? Když jdeš na párty, něco ti musí svítit!” ,,Má pravdu" zhodnotila Angela situaci. ,,Nemůžeme na párty, dokud se Pepa neoholí. Nic proti, ale vypadá to pitomě, máš na bradě míň chlupů, než většina našich holek v..” ,AAAAAAAAAA!” zachránil Murthšuke nevinnost svých uší tím, že velmi přesvědčivě předstíral pád z větve. Nebo možná vážně spadl, u Murthšukeho se to poznává těžko.

,,Ty vole, už zase?” povzdychnul si Pepoděj. ,,U Kevina, tohle už je po třetí, co jsi tenhle týden spadl z větve. Jednou tě to zabije.” ,,Seš v pohodě?” dělala si starosti Angela. Murthšuke zamručením potvrdil, že neutrpěl nic vážnějšího, než slabý otřes mozku a pokusil se vylézt na strom znova. Naštěstí byl zastaven, protože Angela rozhodla, že by se tak závažné téma, jako Pepodějův šatník, se musí probrat pěkně při zemi a Pepoděj tvrdil, že pokud jim má vysvětlit moderní koncept módy, tak se potřebuje napít. Ve skutečnosti se chtěl dostat blíž ke Krčmě, aby zjistil, jestli Pláště budou hrát písničku o poprsí Máši Mlynářové.

,,Je vůbec nějaký způsob jak sehnat slušné oblečení tak rychle?” nadhodila Angela, když se vydali směrem k hospodě. "Potřebujeme keikaku.” prohlásil Murthšuke a když viděl tupé výrazy svých přátel, dodal: ,,Keikaku znamená plán." ,,Já si můžu vzít lepší šaty ze Sukní,” pokrčila Angela rameny, ,,máme jich pár, protože to některý chlapy bere. Můžete si je vzít taky.” ,,Nic proti, ale nemám v úmyslu nosit něco na čem bylo něčí…” ,,Nebuď labuť, jsou vypraný.” Pepoděj se otřásl. Naštěstí hospoda už byla na dohled, takže tuhle nechutnou představu, mohl už brzo zapít. ,,Potřebujeme peníze.” ,,Začíná to vypadat jako spousta práce,” řekl otráveně Murthšuke, ,,nepůjdeme raději na kriket?” ,,Ale já chci na pártyyyyyy!” začala Angela kňučet, což byl zvuk, který by těm, kteří někdy viděli oceán, mohl připomínat zvuky veleryb v říji, ale naším hrdinům z vnitrozemí, zněl tak akorát jako zvuk z pekla.

,,Tak musíme sehnat peníze. Na oblečení. A na cestu.” začal plánovat Pepoděj, protože mu došlo, že pokud má tahle operace mít mozek, bude to muset udělat on, protože Murthšuke je v tomhle příběhu tank a Angela sexy pojistka heterosexuality. Zhluboka se nadechl a začal bádat ve znalostech, které mu při studiu nedopatřením uvízly v hlavě. Peníze… Rychle… Sázení… Poker… hm… Angela a Murthšuke ho napjatě a mírně vyděšeně sledovali. Ne, ne… to nepůjde… hmmm… něco...peníze… p...p… pivo… polenta… pálka...  ,,Půjčka!” vyhrknul Pepoděj. ,,Uděláme si veřejnou sbírku." Jeho kumpáni si zklamaně povzdychli. ,,Nikdo nám nepůjčí.” řekla Angela. ,,Ale no tak, Lidi nás tady mají rádi!” řekl Pepoděj a otevřel dveře Krčmy. ,,Kamilo! Jednu dvanáctku!”

Postarší, životem unavená servírka se s výrazem důchodkyně, které sebrali penzi, obrátila na nově příchozí. ,,A peníze máš, Korouhvičko?” ,,No, ne tak docela. Znáš to zlato, jsem student a...” ,,Tak to ani nezkoušej!” ,,Ale Kamiloooo..” ,,V ŽÁDNÉM PŘÍPADĚ!” ,,Kamilo, dneska vám to tak sluší...” zkusila Angela. ,,Všichni, kteří nemají peníze, VEN!” Kamila začala nekompromisně mávat podtáckem. ,,Ale Kamilo!” zkusil ještě jednou Pepoděj, zatím, co couval ven z putiky, aby se vyhnul podtácku. ,,Já ti to zaplatím, hned jak dostanu školné!” ,,TO JE MI UKRADENÝ!” zařvala servírka a zabouchla dveře Pepodějovi těsně před nosem. ,,UKRADENÝ!” vykřiknul Pepoděj. ,,No jo, byla pěkně hnusná.” souhlasil Murthšuke.

,,Pusťte mě na ni, já to..” začala si Angela vyhrnovat rukávy.

,,Ne, ne! Tohle je přesně to, co potřebujeme! Musíme něco ukradnout!”
Angela i Murthšuke se na něj otočili. ,,Špatnej nápad to není..” přiznal Murthšuke ,,.. ale můj lockpicking je teprv na prvním levelu a..” ,,Nebuď Kevin.” povzbuzoval ho Pepoděj.
,,..na něco dostatečně drahého, by byla potřeba trocha skillu..” Murthšuke začal zamyšleně vyškrábávat cosi katanou do plotu hospody.
,,Šuke tím chce říct, že je lama, co se bojí sebrat tátovi slívku, natož si nakrást na hadry.. ” přeložila jeho brblání Angela.
Pepoděj se na něj nevěřícně podíval. ,,Jsme skupina mladistvých výtržníků a nikdo tady nikdy nic neukradl? To je ubohý!”
,,Tak bacha!” urazila se Angela a pak snížila hlas.
,,Já docela často probírám kapsy, těm parchantům, co si objednaj jedno pivo, posaděj si si tě na klín -jako bysme neměli už tak dost práce u baru- a pak ti nenechaj ani dýško a klidně si odejdou rozházet prachy k pouličním děvkám!”

,,..nestěžujou si pak?”
,,Zatím mě viděla jen Holá Bára a ta si toho všimla jen proto, že mi zrovna čuměla na prdel. Neplatěj mi dost na to, abych tohle snášela. Když smrděj je to v pohodě, ale socky fakt neberu..” ,,Počkej. Oni ti platí?” probudil se Murthšuke, který mezi tím dokončil vyšrkábávání svého uměleckého ztvárnění Aryiných prsou do plotu.

,,Ne, právě proto obírám socky, co nedávaj dýška.”

V hospodě zatím začali hrát Bvardi s ‘V’, a tak se naši hrdinové posadili ke stěně Krčmy do mezery, mezi starými zvratky a něčím, co raději nechtěli identifikovat a plán probírali za tématické hudby.

Lidský pravidlo funguje tak, 

že to, co závidíš, pak nechceš a naopak! 

Všechno krásný, zdá se jí

a hvězdy se nezajímají!

Chtěl by jsi všechny holky na vomak, 

stejně by jsi pak z nich nebyl paf, 

ale spíš psychopat! 

DDdum ddum ddum!

,,Nechlubil se vám teďka někdy nějakej lord, že si sebou veze nehlídanou sbírku zlatých sošek, nebo něco takového?” nechal Pepoděj pracovat svého génia.
,,Nah, jen Vilda Šunkaj, že prej má doma sbírku pozlacenejch vobojků, ale ten je ulhanej, jen aby měl chvilku pozornosti navíc.”
,,Nedivil bych se, kdyby jo. Ten má víc psů, než Stará Kramáčková koček.” Angela už chtěla Murthšukeho upozornit, že ty obojky nebyly na psy a že být jím, nechodí Šunkajům na hrušky, ale Pepoděj ji předběhnul.
,,Musíme jít na jistotu!” zamítl nápad Pepoděj. ,,Co ta… uh… no...Lady Paštika?”

Co oči nevidí, srdce nebolí 

a když srdce bolí, oči vidí, takže závidí! 

Velitel a komandér, Imperia císařovna. 

nedám jim sebe a mý drahý tak zrovna! 

Jsem mladý smrad, ale nikdo mi nebude popírat, 

Můžete mě mít za blázna, ale umím počítat. 

(I do sta!) 

Ty krávo, máš pole, to rád vidim 

Bydlíš v největším baráku v okolí!” 

a další den najdeš barvu jeho prstů na pažití!

,,Kdo?”
,,Šuke, ty si toho pamatuješ míň než Ency.”

,,Pastelská se před týdnem vrátila z Nový Lhoty a našla celej svůj barák od paštiky! Někdo -avšichnivíme,žetobylKrapský- zaplatil Růžovic bráchům dva vozy paštiky a nechal jim klíče od baráku. To kromě dobře placeného výtržnictví sebrali všechno, co se dalo.. ”

,,Takže na nás nic nezbylo?”

,,..anisenesnažilibýtnenápadní,vrazilidoSuknísflaškamadrahýhočervenýhokaždejvobourukáchachtěliženskýzastříbrnýlžičky!Nezbylo.Šatyjínebrali,aletyprejsmrdějzatuchlinouanavícseteďLadyPaštikanechávápořádněhlídat.”

,,Tak tohle teda padá?”
,,Jestli se ti zrovna nechce dělat návnadu pro psy, tak jo.”

V krčmě začali hrát další z oblíbených vypalovaček, které pro změnu začala temným sólem na loutnu.

Budu si pamatovat na jeho učení 

Naději a svobodu si zachovat je umění 

Šel dál a dál, naději, tu nám podával! 

Své tělo i duši hvězdám odevzdal,

Neuchránili ho nebeští giganti

Zabili Kevina, parchanti! 

,,Ugh.. Nemůžem jít jinam? Ty Lhotské srance se nedaj poslouchat.” zakňučel Pepoděj a Murthšuke souhlasil, protože nechtěl přiznat, že se mu tahle vlastně líbila.

Angela byla jiného názoru. ,,Ale kam? Mně se chodit nechce.”
,,Když už nemáme chlast, co kdybys skočila za Vodníkem?” nadhodil Pepoděj, protože mu začínala migréna a on doufal, že Angelu stáhne pod vodu ten kentaur.
,,Nemůže tam tentokrát někdo z vás? Vždycky, když od něj odcházím, tak smrdím kouřem a rybinou. Petra mě pak vždycky vyhání se vykoupat, abych mohla pracovat. Koupala jsem se na jaře a zas klidně půl rok počkám.”

Dědinský Vodník, který se vlastně jmenoval Kuba[1], ale pro všechny to byl prostě Vodník s ‘V’, protože přízvisko Mokrej Kuba, si už vysloužil Jakub Horník, kterého onehdá v Sukních opilého přivázali na vor a strčili ho do rybníka, po té, co se v podnapilém stavu přiznal, že má panický strach z Legendy o vodní příšeře.

Moje anakonda nechce 

Moje anakonda nechce 

Moje anakonda nechce 

Pokud nemáš houstičky!

       ,,No tak, Anděló. Přece nechceš vymýšlet nějaký složitý plán úplně střízlivá.."
,,Ať jde Šuke! Je po jedné odpoledne, Kuba už bude tak mimo, že dá i jemu, když mu dáme šátek na hlavu.”
,,Dokážeš představit, co by mi máti provedla, kdybych přišel domů a smrděl jak on?!" vyděsil se Murthšuke.
,,Tak půjde Pepa. Půjčím ti šaty.”
,,Do tvých hardů se nevejdu, mám moc široký ramena.” machroval Pepoděj, ačkoliv to nebyla pravda.
,,Tak si vezmi tu hrůzu v který pracuješ. Kuba stejně nepozná róbu od šatů.”
,,A myslíš, že by mě Zlámazlas neroztrhl vejpůl, kdybych přitáhl do studovny a smrděl rybinou a trávou? U Kevina, to bych nechtěl zažít. Určitě by mě zase poslal utírat prach v knihovně. Minule to trvalo měsíc!”
,,Jak velkou má sakra knihovnu, že ti to trvalo tak dlouho?”

,,Obrovskou! Dobře, parkrát jsem si udělal přestávku, ale i tak je tam spousta knih.” Pepoděj si ve skutečnosti udělal přestávku 36644x a úklid ani nedokončil. Bylo mu odpuštěno po té, co Zlámazlasovi ruply nervy a přestal doufat, že by Pepoděj třeba použil na splnění triviálního úkolu magii.
,,Nevěděl jsem, že je Zlámazlas až tak prachatej.”
,,Tak víš co, většinu těch knih platila univerzita, nebo prostě nechal Encyho, aby to z kupců vymlátil.”

,,Pepo..” řekla Angela, které se v hlavě rodil toho dne už druhý další geniální nápad. ,,Kolik těch knih Zlámazlas má?”
,,Říkám ti, že až moc.”
,,A jakou mají cenu?” pokračovala.
,,Dost velkou, asi?” Angele došlo, že takhle v náznacích to nepůjde, takže přitlačila. ,,Všiml by si, kdyby mu nějaké zmizely?”
,,Určitě jo, on je dost.. počkat...oh. Oh!”

,,Výtisk posledního zákoníku stojí sám o sobě, jak dvě husy.” začala Angela ,,A to ho opisuje každej druhej mnich! Kolik by asi stály knihy o té vaší..” ,,Burhumská filologie. Vzhledem k tomu, že kvůli nim Zlámazlas někdy i vyleze ven, budou stát majlant.”
,,Ale jak se tam dostanem?” vyhrknul Murthšuke.

,,Jednoduše! Mám plán.” začal Pepoděj. ,,Půjdem dovnitř. Ukradnem to. A utečem.”
Angela trochu znejistěla,,Možná by to chtělo podrobnější plán.”
,,..půjdem dovnitř hlavním vchodem. Ukradnem knihy. A utečem s knihama?”
,,Mnohem lepší.”

,,A nevyhodí tě za to?” zajímal se Murthšuke.
,,Nebude mi to vadit.” řekl Pepoděj, kterému se ten plán začínal líbit čím dál víc. ,,Myslím, že je na čase, abych se postavil na vlastní kouzelnické nohy.”
,,Ale ty potřebuješ učitele. Vždyť nic neumíš.”
,,To jo, ale kdo říká, že čaroděj musí nutně něco umět. Zlámazlas je příšerný učitel. Sice se udržuje vzhledem pod čtyřicet, ale je to starý nemoderní morous.”
,,To je to až tak hrozný?” divila se Angela.
,,Dokonce mě ani neučí performativní magii! A to pro ni má vlohy!" začal si Pepoděj stěžovat.
,,Co je performativní magie?" zeptal se Murthšuke, ale začal toho okamžitě litovat, když viděl, jak hluboce se Pepoděj nadechl.
,,Je to největší trend současné magie. Měla by to být restorace pohanských praktik, nebo tak něco, ale vlastně se jen předvádíš. Ideálně polonahý.” To vyjímečně vzbudilo zájem u jeho přátel, takže pokračoval. 

,,Moc kouzel v tom vlastně taky není, ale sype to prachy, protože se to lidem líbí. Měli byste vidět pofesorku Roxanu a její Tanec starých božstev s chapadly! Je neuvěřitelná!"
,,Myslím, že něco podobného jsme měli před pár lety v podniku."
,,Je to docela možný, všechny nás to zvedlo ze židle."
,,Zlámazlas má pro něco takovýho vlohy?” Angela se uchichtla. ,,Nedokážu si představit, že by dokázal postavit cokoliv. Ani domek z karet.”
,,Za to může jeho černokněžnická podstata. Vždycky když se nasere, nebo má jiný intenzivní emoce, vylezou odněkud démoni a začnou zpívat a předvádět divnej BSDM taneček.”
,,To zní dost hustě.”
,,Ne, když se to děje dvakrát do týdne.” 

,,Takže, když mu seberem knihy, tak na nás pošle badnu sexy démonů?” polekal se Murthšuke, protože se bál, že by se mu to mohlo líbit.
,,Ne, takhle to nefunguje. Jen mu budou dělat dramatický pozadí, až začne řvát.”
,,Oh. Dobře. Co nám teda hrozí?”
,,Jak znám Zlámazlase, tak ten bude mít hysterák, Ency je neschopný samostatné akce a naší kuchařce to bude jedno. Takže cesta ven bude volná, než se Zlámazlas sebere.”
Angela zatím přemýšlela dopředu. ,,Máš alespoň nějaký tip, které knihy jsou asi tak nejcennější?”

,,Nevím. Zlámazlas má skoro všechny knihy v knihovnách, protože by v pracovně by si je akorát podpálil. Pak má asi nějaké cenné i v ložnici, ale..”
,,V ložnici jo? Takže Ency fakt-"
,,Andělo, ne. Tohle už jsme probírali.” otřásl se Zlámazlas.
,,Nevadí. Jednou na to přijdu sama,” ukončila téma Angela. ,,Buď já, nebo Nataša.”
,,Prosím, nech naši domácí na pokoji.”
Pepoděj se otřásl při představě, že by se Nataše něco stalo, nebo hůř, že by se stalo něco nepravděpodobného, co by ji trvale indisponovalo a on by musel jíst Encyho guláš.

,,To je každopádně fuk.” pokračoval Pepoděj. ,,Prostě vezmem všechny, ať máme jistotu.”

,,Jak bys chtěl odnést tolik knih?” pozvedla Angela obočí.

Pepoděj se zazubil. ,,Snad si nemyslíte, že jsem se za ty roky studia magie fakt nic nenaučil.” Nebylo to tak tajemné a efektní, jak doufal. Spíš než výraz úžasu se na obličeji jeho přátel objevil skepticismus. ,,Existuje teorie, že informace jsou vlastně nehmotné a, no, abstraktní.. Takže se dají zkomprimovat..” Pepoděj pečlivě sledoval reakce ostatních. Angela pozvedla obočí a Murthšuke se tvářil ještě tupěji než obvykle.

,,Dobře, dívejte. Blbé kecy nezabírají místo. Proto si Anděla pamatuje všechny drby, i když vlastně nemá mozek.” To už jeho posluchači pochopili. ,,A s hmotou se to dá udělat taky. Takže, staří čarodějové, před tím, než magie začala slábnout, byli schopni manipulov.. přetvářet věci kolem sebe pouhou myšlenkou a silou vůle. Třeba měnit lidi v žábu, že jo.”

,,Nebudeme měnit knihy v žáby, že ne?” vyhrkl Murthšuke, protože se bál, že by mohli omylem proměnit i sebe a on pochyboval, že by ho císařovna políbila. Ta pravděpodobně nelíbala ani scého manžela.
,,Ne, to by bylo moc složité. Všechno je tvořené z částí a my ty knihy rozložíme a jejich hmotu pak zredukuj… splácáme dohromady na menší hmotu, kterou umístíme do tašky a tu tašku odneseme. Nemělo by to být složitý.”[2]

Murthšuke a Angela uznale zamručeli. Znělo to jako překvapivě dobrý plán.
,,Za tolik knih určitě dostaneme dost na večerní šaty, i na cetky.” Angela byla od přírody straka a už se viděla ověšená kily zlata. ,,Prodáme je knihkupcům v Lošňanech. Ti na to budou mít.”

,,Jsem geniální, já vím.” zapředl Pepoděj spokojeně. ,,Stačí mě dostat do střední knihovny. Když budu soustředit kouzlo na knihy souměrně, mělo by to je vzít všechny. I ty ze Zlámazlasovy ložnice.”

,,Každopádně se musíme dostat dovnitř,” nadhodil Murthšuke

,,Když vlezem do mého pokoje -to je ve třetím patře- můžem to vzít ven přes vinný sklep. Je tam boční schodiště až dolů, jen se budeme muset probourat částí zdi.[3]”

,,Nějak se to komplikuje.” zakňučel Murthšuke, protože si bourání zdí spojoval s fyzickou námahou. ,,A já musím být do dvanácti doma, nebo se táta nasere.”

,,Tak to uděláme zítra.” řekla Angela. ,,Na krádež se spěchat nemusí, nikdo nám ji neukradne.”

,,Nerad vám to říkám," nadhodil Pepoděj, ,,ale jestli se provalí, že jsme ukradli Zlámazlasovy knihy, stejně se nebudeme moct vrátit.” začal Pepoděj, ale pak postřehl Angelin výraz. ,,Teda, Angela asi jo, u ní doma je to jedno. Ale ty a já tu krádež asi u našich nevyžehlíme.”

Na Murthšukeho dolehla tíha toho, co se chystali udělat. ,,Možná… bychom se na to měli vykašlat. A jít prostě na kriket.” snažil se vycouvat.

,,Šuke, ty šuko, ani to nezkoušej."

,,Ale..." začal Murthšuke.,,Nemůžeme z toho mít problémy se zákonem?"

,,Je to vlastně hrdinství." zkusil Pepoděj. ,,Čorkneš knihy černokněžníkovi. To je dost drsný.”

,,Vždycky můžeme utéct pryč. 

"Jo. Třeba do Falalajd." navrhla Angela.

,,Proč do Falalajd, sakra?" divil se pro změnu Pepoděj.

,,Prej vyhlásili nezávislost na Impériu."

Murthšuke si povzdychl, ,,Ale co když se táta nasere?"

,,No... nemusíš jít s námi..” začal Pepoděj zákeřný pokus o reverzní psychologii, ale Angela ho přerušila.

,,Je to jediná možnost, jak se na tu párty dostat. Navíc, v tvém případě je to jediná možnost, jak se dostat kamkoliv."

Pepoděje Angelina nekompromisnost zaskočila, ale na Murthšukeho bylo občas potřeba trochu přitlačit.

,,Taky si myslím, že by ses měl konečně rozhoupat a prásknout svýmu otci dveřma před nosem.” řekl Pepoděj svému BFF. To Murthšukeho vyděsilo.

,,Ale to by se určitě nasral! Nebo hůř! Řekl by to mámě!”

,,Hele, klid. Není jistý, že Zlámazlas vůbec přijde na to, že jsme to byli my." řekla Angela. ,,Teda Pepan je asi jasnej, ale nás dva nikdo podezřívat nebude.”

,,To je fakt.” přemýšlel Murthšuke ,,A za to riziko to asi stojí, jestli tam je pití zdarma."

Pepoděj se spokojeně protáhl. ,,Přátelé, mám pocit, že tohle bude začátek velkého dobrodružství. Určitě se o nás budou zpívat písně. Nebo o tom někdo alespoň napíše knihu.”

,,O tom pochybuji.” řekla Angela, protože celý jejich koncept hrdinství viděla dost skepticky.

,,Ale jo, teď se píše ovšem. Slyšel jsem, že nejpopulárnější příběh je teď prej, ugh, no, tam ta věc. O klukovi, co je pořád doma. V domě seklý. Domaseknutý. Nebo tak něco.”

,,No, alespoň to někdo určitě napíše do kroniky.” zakončil diskuzi Murthšuke.

          V hospodě mezi tím začaly hrát Pláště. Mladí zločinci sice nebyli vpuštěni dovnitř, ale našlo se pár dobrodinců, kteří jim donesli alkohol na práh před hospodu, obzvlášť po té, co Murthšuke všechny pobavil tím, že se zeptal procházející Aryi, jestli si nechce šáhnout na jeho katanu. Přineslo mu to monokl a dostatek alkoholu na zbytek večera. To následně způsobilo několik nedorozumění. Například Pepoděj vykládal nějakým děvčatům, že je geniální zločinec a jednou povede Lošňanské podsvětí. Posléze se ukázalo, že některé z těch dívek vůbec dívky nebyly a Pepoděj zjistil, že je mu to vlastně jedno. Naštěstí pro něj si Angela z celé noci pamatovala jen, jak doprovázeli domů Murthšukeho, který se cestou snažil zvracet tak tiše, aby nevzbudil pozornost svého otce a pak se snažil vlézt do pokoje oknem, které tam nebylo.

[1] Vodník Kuba byl vlastně docela mladý, alespoň na vílu. Přepočteno na lidská měřítka, měl něco málo přes dvacet pět, ale, bohužel pro něj, vypadal jako čtyřicátník. Hraní na housle mu nikdy nešlo a vůbec byl docela lysým kaprem rodiny, na rozdíl od jeho staršího bratra, závodního houslisty, pro kterého byla Dědina moc malá, tak odjel hrát na sever a teď byl obklopen -slovy jeho mladšího sourozence- “samejma severskýma anorektičkama, co mají k pořádné holce, fakt daleko, chci říct, že seš docela kočka’ protože náš Vodník už snahu o lákaní pannen na housle, pentličky a šátečky vzdal.

Místo tabáku si do dýmky dával různé halucinogenní rostliny, od máku po kopr, a rozdělil se s každým devčetem, které bylo ochotné mu vyprat, nebo si alespoň vyslechnout jeho stížnosti na “kevinskej život.”

[2] Pepodějův plán zněl dokonale, bohužel, nedával absolutně žádný smysl. Byl kombinací poznatků několika v té době již překonaných filozofických směrů, od redukcionismu a atomismu až po pokus o bezeztrátovou kompresi, která nebude nalezena ještě několik staletí. Navíc základní energií a pojítkem, které mělo držet všechny tyhle věci pohromadě byla, podle Pepoděje, “kouzla.” Což je

taky pitomost, protože kouzlo je technika, která usměrňuje energii - magii a vůbec, nikdy nikdo nevysvětlil, jak je možné, že Pepodějovy kouzla fungovaly. Vážně, v jeho pozdějších spisech je většina kouzel plagiátlá z výroční kuchařky Rychlovky od Novotky, jen končí průpovídkou ,,Abraka dabra,” tak proč sakra fungují?

[3]  Zámek byl postavený z kamene, ale zrovna tahle chodba byla narychlo dodávána předešlým majitelem, který se potřeboval nějak nenápadně dostat z ložnice do své oblíbené části hradu a cestou nenarazit na svou ženu.
Zlámazlas o tom nic netušil, když předělával svou ložnici na další, v pořadí třetí, knihovnu (nikdo doteď neví, kde a jestli vůbec spal) a opřel o tehdy už pořádné zvlhlou sněnu skříň. Tu později Pepoděj nešťastnou náhodou shodil a zeď proboural, čímž odhalil schodiště do vinného sklípku. Svému mistrovi samozřejmě o svém nálezu nic neřekl, takže mu přístup do knihovny byl odepřen až po jisté aféře s poblitým slovníkem.

V PŘÍŠTÍM DÍLE: Něco úplně jiného.