Kapitola 4.

Kapitola 4.

ve které se spousta věcí pokazí a zloději utíkají

Angela od Alzy

Ahahah, naše Očka mají fanarty, a co máte vy?

,,Andělo?” Murthšuke nevěděl, jestli má šeptat nebo řvát, tak zvolil prostřední variantu, syčení nahlas. Procházel po stezce, která vedla močálem a proklínal jeho kamarády, kteří na něj nepočkali. Snažil se rozhlížet a dívat se pod nohy zároveň, ale moc mu to nevycházelo. Hlavně proto, že si v hlavě promítal všechny hrůzné historky o těch, kteří se z močálů nevrátili, protože se rašeliniště rozhodlo, že potřebuje víc živočišného materiálu na tlení. Murthšuke už bahno stačilo ochutnat, když si namočil pravou nohu do půlky lýtka, protože neodhadl, jestli stezka pokračuje rovně, a mladého kováře napadaly jen hrůzné myšlenky jako; ‘Co když ze mě bude karbonové palivo? Co když narazím na močálovou příšeru? Co když ta odbočka, co jsem ji nechal za sebou, vedla k Zlámalasově sídlu, a jdu teď po kousku zákeřně ztvrdlého bahna, které má jen náhodou souměrný tvar?’
Jeho obavy byly potvrzeny ve chvíli, kdy cesta úplně zmizela a on se propadl do půl pasu.