Kapitola 1.

Kapitola 1.
ve které jsou naši hrdinové na větvi

Shrnutí: Pepoděj se na něj zle podíval ,,Mohla by jsi to, prosím, zopakovat. Vážně bych rád věděl, proč měl mladej řezník jetrnici v kalhotách.” Angela, které vůbec nevadilo, že ji nestíhali vnímat, znovu pověděla celý příběh a dokonce i barvitěji, než předtím. Po velmi znepokojující minutě, kdy se to posluchači snažili rozdýchat, se mírně vykolejený Murthšuke sebral, aby se zeptal na nejdůležitější otázku dne. ,,Kam teda jdeme? Nečesal jsem se proto, abych tady seděl na stromě a pomlouval.”

Jeho jméno bylo Pepoděj Korouhvička.

Měl ty nejhezčí blonďaté vlasy po ramena z celé Dědiny. Byl to velice nadějný mladý muž s velkými ambicemi a mohl by to i někam dotáhnout, kdyby měl o něco lepší zázemí, než mu bylo Osudem dopřáno.

Pocházel z největší díry světa, kdesi mezi poli, z městečka, které kdysi bylo důležité, ale teď bylo tak zapomenuté, že pomalu ani nebylo vyznačené na mapě a nikdo mu neřekl jinak, než Dědina. Většina lidí by její lokaci popsala jako “Tam, nó, přímo tam!” a její obyvatelé se vyznačovali vidláctvím nejvyššího stupně. Jediná zajímavá věc na téhle díře, byla podvědomá inklinace jejích obyvatel ke kevinismu, což bylo náboženství se silnou socialistickou ideologií, známé asi jen jim. Kdybyste to zmínili nepohanské vládě Impéria, tak by se jim to pochopitelně nelíbilo, ale po té, co by nemohli Dědinu najít na mapě, by to prostě pustili z hlavy, protože co okupace nevidí, to okupaci nebolí.

I když Pepodějova rodina byla mírně nadprůměrně movitá, zmohla se jen na to, že milého synka v jeho šesti letech prodali čaroději Známzlasovi s tvrzením, že Pepoděj je velmi silný a nadaný hoch, i když na to nevypadá. Kouzelník měl možnost odvolat kupní smlouvu hned při několika příležitostech. Nejen, že Pepoděj nebyl ani nadaný, ani silný, ale obzvláště proto, že mu hned na začátku tvrdili, že‚ ‘Pepoděj vážně vyroste do krásy, jako jeho starší bratr.‘ Obecně se předpokládalo, že přes 100 let mládenecký černokněžník má pederastickou slabost pro hezké mladíky a Korouhvičkovi se chtěli kluka fakt zbavit. Nejen, že se neobtěžovali čaroděje upozornit, že Pepoděj nemá bratra a ten krásný hoch na dvoře, je matčina neteř v kalhotech, ale navíc, pokud byl Pepoděj v průběhu svého života někdy krásný, buď to bylo ve chvílích, kdy se nikdo nedíval, nebo tento fakt uspěšně maskoval pomocí silného akné. V současné době se jeho poďobaný obličej sice docela vyhladil, ale celkový dojem z jeho téměř andělské tváře kazilo na spodní části obličeje řídké ochlupení, kterému honosně říkal “vousy.”

Pokud Známzlas už při předání tušil nějakou nekalost, nedal na sobě nic znát, což nepochybně dokazuje jeho chladnokrevnou a ďábelskou povahu. Někteří kronikáři se domnívají, že čaroděj poznal zkaženost chlapci vlastní a proto si dítě, přes všechny pochyby, odvedl do svého zámku, kde Pepoděj dalších šest let uklízel, než Známzlas uznal, že je chlapec docela schopný a akceptoval ho jako svého učně.

Teď seděl už skoro-skoro-skoro dospělý Pepoděj na větvi nejnižšího stromu s nejtlustšími větvemi v Dědině. Měl na sobě uplé kožené kalhoty, široký a ještě koženější barevně vyšívaný pásek, sahající až k žebrům, v něm měl zastrčenou bílou košili s těmi nejširšími manžetovými rukávy, laškovně otevřenou do půlky prsou. Přes rameno měl černý plášť, který dostal k desátým narozeninám, a ačkoliv už mu byl pár let krátký, stejně ho nosil, protože když v něm správně zapózoval, vypadal v něm jako model na obálce romantické knihy. Většinou ke svému v ničem jiném z domu nevylezu outfitu nosíval i pozlacené prstýnky čím-víc-tím-líp, ale před pár dny všechny stihl prohrát v kartách. Takže teď tu jen tak seděl a znuděně vyhlížel svého bff, 4EVERbro, nejkamaráda Murthšukeho.

Murthšuke, ačkoliv to nikdy nepřiznal, se ve skutečnosti jmenoval Martina. Toto jméno mu bylo přiděleno po té, co jeho nebohá po porodu umírající matka prohlásila: ,,Je to Martina.” To ukazuje, jak moc jedno, jí v té chvíli všechno bylo[1]. Porodní bába, kmotra nebožky, se ovšem chtěla vyhnout skandálu, tak místo toho, aby vymáhala alimenty po sousedovi Martinovi, s výrazem média Kevinova prohlásila, že poslední přání matky bylo, aby se syn jmenoval Martina.

Murthšuke, podle Pepodějova názoru, neměl vůbec dobrý vkus na oblékání. Vlastnil dohromady dva páry kahot a oboje zašívané tolikrát, že počet nitě dokonale převyšoval počet látky. Murthšuke si totiž myslel, že mít roztrhané oblečení je nehorázně cool, tak si jednu dobu dělával do všech svých dvou kalhot díry. Procházelo mu to, dokud se jeho otec znovu neoženil[2]. 
Murtšukova nová matka neměla o módě ani ponětí a obsedantně látovala jakékoliv díry na synově oblečení, jako kdyby nechtěla podporovat jeho kreativitu. (Nebo alespoň takhle to Murthšuke popisoval pokaždé, když vyšel z domu s novou záplatou.) Dřív Murthšuke běžně chodíval bez košile a vystavoval všechny ty jizvy a spáleniny z kovárny, jako by to bylo něco, čím se má chlubit, a ne důkaz jeho neschopnosti používat kladivo. Později zjistil, že se to až na jednu výjimku, dívkám vůbec nelíbí a začal se oblékat, ale to už bylo pozdě.

Onou jedinou dívkou, kterou Murthšukeho weeboo emo vzhled zaujal, byla dcera jedné ze zaměstnankyň z místního bordelu, Slečna Angela. Časem sice sama zjistila, že je Murthšuke nemožný, ale nepřestávala jo pronásledovat. Asi ze setrvačnosti. Právě Angelin[3] hlas vytrhl Pepoděje z dokonalého pózování. Trhl hlavou, jak se mu do něj pomalu začala vracet migréna, ze které se, po každém setkání se zmiňovanou špatně oblékanou tmavováskou, musí léčit třemi dny dokonalého ticha v knihovně jeho učitele.

Aby bylo možné ilustrovat sílu Angelina hlasu, je nutné dodat, že Angelinina matka pracovala v nevěstinci výhradně jako kuchařka již v době před Angeliným narozením. Byla totiž neskutečně upovídaná, což je vlastnost, která se pro prostituci nehodí. Zákazníci jsou totiž ochotni akceptovat riziko pohlavně přenosných nemocí, ale migrénu nechce nikdo. Po té, co ji lidé začali kupovat svým přátelům jako trest se tehdejší bordelmama rozhodla, že už toho má dost a chce vést seriozní podnik. Od té doby Angelina matka mohla vykládat drby akorát bramborám v hrnci.

Angela sama podědila schopnost vymluvit člověku díru do hlavy. Její rekord bylo vychrlení 373 slov za minutu, což je přibližně 4x rychlejší průměrné mluvní tempo, když popisovala milostnou aféru Adama Brouska s Magdalenou Rotskou a Pážou Rotským, která skončila nešťastnou smrtí Brouskovic dojnice. I přes své očividné vzrušení, dokázala Angela zachovat základní rytmus mluvené řeči a všechna slova byla artikulovaná a srozumitelná. Není pochyb, že by v jiné době byla velmi uznávanou raperkou.

Podle bolesti hlavy zle v dědině zjistit, jak blízko se Anděla zrovna nachází. Zrovna teď dobíhala za Murthšukem, který se ji rychlou chůzí snažil setřást a šířila kolem sebe drby, jako mor. ,,takže Arya sebrala svůj největší-” ,,Která Arya-chan?” ,,Špalkova přece! Takže vzala hrnec a naplnila ho trnkama, pak si vzala ty bílé šaty, co je tehdá Matěj Kůrka ukradl, když ho vyháněli ze mlýna a...” Murthšuke zatím zahlédl Pepoděje a podíval se mu přímo do očí, pohledem který přímo křičel ‘pomoc’. Ale pomoc nebyla potřeba, protože než došli ke stromu, na kterém Pepoděj seděl, Anděla už měla celý příběh o tom Proč měla Andy Krátká na svatebních šatech vyobrazeno ženské přirození’ úspěšně dokončen.

,,Jak se má Arya?”, zeptal se Pepoděj Murthšukehodřív, než se Angela stačila nadechnout, v dobré víře, že ji to umlčí. ,,Pořád dobře, jak se má Arya-chan[6]” ,,Včera mi Starej Pašek přišel říct, že skonala na na chřipku.”  ,,To je mi líto.” ,,Nemusí, najdu si novou.” ,,Houby na chřipku!”, chytila se, k velkému sklamání mladíků Angela. “To chytla od toho zrzavýho cecháka, co se s ním válela pod lípou. Já si teda jako nemyslím, že je docela dobrej nápad dělat to pod lípou, protože jsem slyšela, že lípa přitauje všelijaký breberky, ale každopádně,kdyby sesonehdáneváleldomamohlsmítpořádholku,takhlechachachasiužnašladalšíhoa...” Během tohoto rozhovoru, už Anděla lezla na strom a Pepoděj jí, jak se sluší, přenechal místo na spodní větvi a vylezl o kousek výš. Z části kvůli reprezentaci slušného vychování, kterému ho Zlámazlas naučil (kromě ostatních, ještě nudnějších věcí), ale hlavně kvůli tomu, že takhle měl výhled do jejího výstřihu a nikdy by nedovolil, aby holka byla nad ním.

 ,,Já za to nemůžu!”, snažil se marně argumentovat Pepoděj, “Usychal mi plášť!” “,,..akdybyjednoho,” pokračovala Arya, naprosto ignorující Pepodějovu snahu o sebeobranu, “užiKrynďaležíajevšemjasnýodkohotochytil..”  

,,Od Aryii-chan?” zkusil hádat Murthšuke, spíš jen aby ho nevynechali z konverzace, než by ho to zajímalo. ,,Jasně, že ne! Taky od toho cecháka! Jen počkejte Starej Oldaužsitakystěžoval, žejemunějakblběnechci dělatkvapnýzavěryaledotýdnebudepoddrnemalespoňsiAryabudemoctobléctsvojenovéčervenéšatyažhobudouzakopávat.”

Pepoděj si už naivně myslel, že Anděla skončila a už se chystal zeptat Murthšukeho, jak se má, když ho při nedokončeném ‘j’, které stihl vyslovit Anděla znovu přerušila, ne zas tak odlišnou otázkou. ,,Jak je na tom, Mistr ‘Než zakempit ženské v bříšku, použiju radši knížku’?” ,,Přemýšlela jsi nad tím dlouho?” podíval se na ni rádoby sexy zaujatým pohledem Pepoděj, protože na někom si ho trénovat musel. ,,Skoro celou cestu. Murthšuke pomáhal.” ,,To dost vysvětluje.” Oba se podívali na Murthšukeho, který se zasekl na spodní větvi s jedním kolenem u brady a zuby mu drncaly, jak se zároveň snažil vylézt výš a smát se vlastnímu vtipu. Potvrzovalo to o něm dokonce dva smutné fatky. První, že měl hrozně nízké nároky na všechno včetně humoru a druhý, že neuměl šplhat, ani jinak překonávat výšky.

V rámci mezimužského kamarádství a taky toho, že se mu nechtělo přiznávat k tomu, že svého mistra neskutečně naštval, což byl taky důvod, proč se teď mohl flákat venku, se Pepoděj uchýlil k tématu, které vždycky dokázalo jeho partnera zapojit do diskuze. “Murthšuke, jak se má máma?” “Jdi se třikrát bodnout do hrudníku.”

Murthšuke svou novou matku neměl rád a jeho nejslavnější výrok o ní byl, ‘Se ta obluda ani nedokutálí k oltáři, protože ji nikdo neodtrhne od stolu s jídlem.’ Později toho litoval. Zvlášt ve chvíli, kdy ho v objetí zvednula přesně 36,2 cm nad zem a on zjistil, že i ona má mužnější knírek, než on sám kdy bude mít. (Tehdy se začal holit a celé okolí jí za to děkuje.) Vůbec byla paní Kovářová velice výkonnou ženou. Dokázala odtáhnout naložený vůz, když koně nebyli na dosah a kolikrát i odnášela i manžela z hospody, když už se sám nezvednul[4]. Bohužel, její aktivita uváděla dospívajícího syna do deprese. Ve chvíli, co se u nich zabydlela, si Murthšuke začal malovat oči do šikma nabroušeným uhlíkem, tvářit se tak nasrano-smutně, jak to umí jen on, a všem tvrdit, že je ve skutečnosti nalezec a navíc, alespoň z poloviny Japonec.

Angela se mezitím položila podobně, jako předtím Pepoděj, až na to, že ona se nesnažila na kohokoliv udělat dojem, a hlavně si chtěla pohodlně položit hlavu, a nezničit si tak účes, (Pepoděj by přídahal, že ten cop má už druhý týden), takže skončila s rozkročenýma nohama podél větve a zelená sukně se jí tak velmi nevhodně vyhrnula kousek nad kotníky, ale jestli kolem neplánovala projít nafintěná šlechtična, nebo příliž mladý šlechtic, bylo to všem stejně jedno. ,,Už jste slyšeli o Aďovi a Saše?’’ začala, už pohodlně usazená Anděla. ,,Ne-e” hýkl Murthšuke, když se konečně bez dechu vyškrábal na silnou větev. Mírná fyzická námaha ho zbavila jakékoliv touhy, zakroutit Pepodějovi krkem.

,,Takže,” nadechla se Angela, “AdamšeltehdávNeděliránozKrčmyapotkalbloncku,cozrovnašlaodKomárů,zapíjelasesvatbajejichMajdyaJanka,nikdotonaštěstíneřeknahlas,alebylirádi,žejiužmajízdomu.Dotáhlsijidomůaanisivopilostinevšiml,žemákalhoty.Nebotoprostěneřešil,protožetyseveřankybylyvždyckydivný.RánohoprobudilřevStarýhoPaktálazjistil,žesemunaposteli-ikdyžprejbylspíšnazeminežnaní-válípolonahýchlap.Oniodpadlihned,jakdošlidomů,alevysvětlujtonasranýmuPaktálovi.Tycucflekytomutakynepomáhali.Paktáljeobachytlzakrkavyhodildolůzpatra.Sženskejmaužjsmeseshodlynatom,žešloonejlepšívykopnutízdomuoddoby,kdyKáťaMrouskásebralaZrzceJančeoblečeníaspálilaho,těsněpředtím,nežjizamklanadvoře.Ikdyžonasizatomohlasama,nemělajílozitzamanželem,kdyžnaprostitucinemálicenci.“

Zatímco Murthšuke ještě zpracovával nové informace, Pepoděj už se chytil a toužil po detailech. ,,Paktál ale nemůže Adama vyrazit, jeho otec ho přece dal do učení pod podmíkou, že si ho nechá až do jeho sedmnáctin.” ,,Tojemuuhvězd.KdyžAdamůvfortzdrnulzDědiny,užsitonepohlídáajehonebožkamatkatakynicnenamítne,ledabyvstalazhrobu.AAdélajeráda,žeuživísvojeděti,natožabysestaralaještěonevlastníhobráchu,žejo.”
,,Kam teda šel?” zeptal se Murthšuke. ,,Zatímsejendoplazilktřešniukapličkyateďčeká,ažsemuzahojínoha.Chtělijsmemunabídnoutprácivsukních,kdyžužnámne-už-tak-MalejPeťapřecejenvyrostldochlapa.Mámesiceještějednohozastrašovače, alesámmocpeněznevymlátí.JenžeAdamapřecejenužkaždejznáaaninamalovathobynepomohlo,pořádbybyltele.”

,,A co se stalo s tím druhým klukem?” ,,Saša? Ten se zvedl a odešel.SpadlnaAdama,takže semuaninicmocnestalo.TeďsemotákolemtékundyBáry.Alemátounímarný.Téseposlednídobounechce,možnájetěhotná.” ,,Tuhle informaci máš u Kevina odkud?” Pepoděj byl rád, že po dlouhém týdnu slyší něco jiného, než ‘nedotýkej se té knihy!’ a hromady zbytečných informací z historie. Taky si užíval fakt, že může používat méně odborné termíny, bez toho, aby ho někdo neustále opravoval, a kacířsky klít. Jeho mistr totiž neměl rád braní Kevinova jména nadarmo, což z něj dělalo asi jediného člověka, který v Kevina skutečně věřil. Tedy kromě Murthšukeho, ale ten věřil i v sudičky, elfí vílu, která nosí na Slunovrat dárky hodným dětem, v draky, v to, že lhotský tým vyhraje imperiální pohár v kriketu, a asi i v to, že je Japonec.

,,Už druhej měsíc se nikde neválela žádná mrtvola. Teda, ne žádná s jejím rukopisem.” ,,Kdyby byla těhotná… Dělá to z ní vdovu, když je otec mrtvej?” zeptal se Murthšuke a tvářil se při tom, jako by ho někdo praštil do břicha. Takže o tom očividně vážně přemýšlel. Pepoděj cítil potřebu, ukázat své vědomosti ,,Ne. To by si ho nejdřív musela vzít..” ,,Teoreticky..” nedal se Murthšuke a rýpal katanou do větvě, na které seděl ,,..by si ho měla vzít, dřív než s ním bude mít dítě.” ,,Tvá teorie nedává smysl.” ,,Možná jsem se do toho zamotal.",,Možná proto, jsi v tomhle příběhu ten s mečem."

Angela už jejich krátký a nijak nezajímavý rozhovor nemohla vydržet a zase převzala slovo. ,,Ale ve Lhotě mají zajímavější novinky! Pepa od Řezníků chtěl zas dolízat za Aryou ze Lhoty, ale nikdy nedorazil. Když si krátil cestu přes les -všichni víme, že jen tajně doufal, že ho cestou uvidí Myslivcova Máry a pozve ho dál- místo holky narazil na Krákorovic vořecha, toho, co utekl, i když stejně všichni víme, že ho sousedovic Olča tehdá vypustila, když šli v neděli do kostela. Vořech na něj skočil a zakous se mu přímo do..' Anděla se dramaticky odmlčela '..přesně tam. Ukázalo se, že si Mladej Pepek strčil do kalhot jetrnici, než se vydal za tou svou blonckou.'
Pepoděj a Murthšuke se přestali hádat otočili se na ni.
,,Cože..?” odvážil se zeptat Murthšuke.

Pepoděj se na něj zle podíval ,,Mohla by jsi to, prosím, zopakovat. Vážně bych rád věděl, proč měl mladej řezník jetrnici v kalhotách.” Angela, které vůbec nevadilo, že ji nestíhali vnímat, znovu pověděla celý příběh a dokonce i barvitěji, než předtím. Po velmi znepokojující minutě, kdy se to posluchači snažili rozdýchat, se mírně vykolejený Murthšuke sebral, aby se zeptal na nejdůležitější otázku dne. ,,Kam teda jdeme? Nečesal jsem se proto, abych tady seděl na stromě a pomlouval.” Neúmyslně tím vyvedl Angelu z balancu na větvi, protože se vylekala představou toho, co že si to Murthšuke vlastně učesal, protože vlasy to jistě nebyly. Jistě, slyšela i o takových technikách, ale nemyslela si, že by právě Murthšuke...

,,Mně je tady dobře.” namítl Pepoděj, kterému se fakt nechtělo vstávat.
,,Můžeme jít k Rybníku, najít si tam volné místo a sledovat, co se děje na druhé straně. Prej se tam schází Arya s Maťou. S tím co si má vzít Metelkovic Kristýnu,” pokoušela se Angela uklidnit.

,,Rybník je až za městem a až na opačné straně. To už radši k Velkému jezeru, to je blíž a ještě si tam staří schovávaj chlast, kdyby šel Kevin okolo, mohli bysme..”
,,Eto?! K Jezeru s holkou?!” vyděsil se Murthšuke 
,,Tam ženský nesměj! Předminulej slunovrat se tam zas nastěhoval ten vodní kentaur, co ho posledně vyháněly dvě generace!”

,,Možná kdyby k tomu pustili profesionála, bylo by to hned.” řekla trpce Angela. Pepoděj na ni pozvedl obočí. ,,Nechci nic říkat, ale když byl naposledy zaklínač ve Lhotě, museli zavřít místní podnik, kvůli epidemii oparu.” 
Angela udělala obličej, ale jako zázrakem nic neřekla.

,,Ale klidně jít můžeme,” pokračoval Pepoděj v rýpání, ,,kentauři se zajímají jen o panny, takže Anděle nic nehrozí.”  ,,To jsou jednorožci, u Kevina-kami,” vyhrknul Murthšuke, částečně proto, že měl i po letech tendence bránit Angelinu neexistující čest, ale hlavně proto, aby dokázala, že přece jen něco ví. ,,Vole, Pepo-kun, jak vůbec můžeš studovat?” ,,Ah, no jo. Když jsme brali magické kopytníky, tak jsem byl nemocný, chyběl jsem na hodině a nikdy jsem to už nedohnal..” ,,Kámo, jsi JEDINÝ Zlámazlasův učeň!” ,,To neznamená, že Ency odložil hodinu! Nechápe, že při vyučování mají být studenti přítomní!” ,,Ach Ency!” zavolala Angela, která měla pro komorníka slabé místo.

“Řekni, pořád na tom čaroději visí jako děcko na cecku, nebo si už hodlá hledat novou práci?” Pepoděj se otřásl, tomuhle tématu se chtěl vyhnout. ,,Nemůže odejít a ty to víš. Navíc u vás v bordelu by byl houby platnej.”
,,Každej lepší podnik má alespoň jednoho transvestitu.” ,,Ency není transvestita a nemyslím si, že vůbec má..” začal Pepoděj zuřivě gestikulovat a ukazovat na celé své tělo od krku dolů, takže málem spadl z větve. ,,Mně se zdálo, že má prsa. Malý, ale má.” zahloubal se Murthšuke a taky málem spadl z větve, protože ho myšlenka na prsa někoho, kdo není Arya, vyvedla z rovnováhy.

Pokusil se to zakecat. “Takže, kam teda půjdem?”
,,Já bych šla někam na párty.” povzdechla si Angela.

,,Já bych docela šel do Lhoty, tým kriketu trénuje.” zkusil to Murthšuke. Všichni ho v dobré víře ignorovali.

,,Tak co jít do Krčmy?” navrhnul Pepoděj.

,,No promiň, řekla jsem párty.”

,,Večer u nich bude tancovačka.”

,,Nehodlám dávat dvacku za něco, kde budou hrát Pláště a točit zvětralý pivo.”

,,Mě by táta nepustil,” souhlasil Mutrhšuke, “mají v písničkách moc sprostých slov.” ,,Vylez oknem, vole." ,,Víš, že nemůžu vylézt oknem. Když jsem vyhrožoval, že uteču zpátky do Japonska, tak mi před něj máti pro jistotu přitáhla kůlnu."
,,Vy máte kůlnu?" divila se Angela. ,,Už jo." pokrčil Murthšuke rameny.

,,Já ani dvacku nemám.” přiznal se Pepoděj, který utratil poslední peníze za prsten, který o den později prohrál v kartách.
,,Asi nám nezbyde nic jiného, než jít do Lhoty na kriket.” zkusil to znova Muthšuke.

V té chvíli dostala Angela, jak se jí zdálo, nejlepší nápad ve svém životě. ,,Můžem jít na večírek do Lošňan! “

[1] Není se čemu divit. Růža Kovářová, rozená Políčková, byla za kováře provdána v šestnácti letech po té, co se její otec v místní putice opil a následně porval s kovářovým mladším bratrem Jozefem Kovářem. Rvačce padly za oběť dva stoly, tři židle a játra Jozefa Kováře mladšího. I když se muži velmi rychle usmířili, krčmář požadoval náhradu škody, která vznikla na nebohém nábytku. Políček si nemohl dovolit zaplatit svou část škody, ale Josef Kovář mladší přišel s řešením: Kovárna zatáhne celý obnos a Kovář si vezme jednu z Políčkových dcer. Políček nadšeně souhlasil, protože měl doma pět dcer a nevěděl, co s nimi.

Bohužel, nepočítali hned s několika nepříznivými faktory. Josef Kovář mladší o tři dny později zemřel na vnitřní krvácení způsobené právě úderem jedné z nebohých židlí. To ovšem smlouvu nezrušilo, protože dluh byl již splacen. Manželská povinnost se tedy přesunula na Josefa Kováře staršího, který si s Políčkem moc nerozuměl. Také zapomněli spacifikovat, která dcera teda do kovárny připadne. Políček se rozhodl, že místo dvacetileté Markéty, která vynikala krásou, provdá do kovárny svou šetnáctiletou Růžu.

Tenhle úskok Josefa Kováře staršího ještě více rozmrzel a pokusil se hnát tento občanskoprávní spor k soudu. Požadoval, aby k Růže, kterou označil za “Nevalnou, bezprsou, s úzkými boky,” přidali alespoň dva králíky. Dále uvedl, že mu místo přislíbené manželky dali spíše černookou myš, která často stoná a navíc je až nadmíru pověrčivá, takže by byl raději, kdyby mu rovnou, místo dcery, dali krávu. Ze soudu pochopitelně sešlo, protože případ byl odložen pro nedostatek svědků a Kovář musel do chomoutu.

Růža Kovářová zažila 17 měsíců velmi depresivního manželství, ze kterého ji nakonec vysvobodily právě ty úzké boky, díky kterým nepřežila porod. Jestli však byl Martina skutečně syn souseda z jejích posledních slov říct s určitostí nemůžeme. Je pravděpodobné, že Růža prostě jen chtěla z posledních sil, udělat všem mužům okolo sebe ze života peklo.

[2] Ani druhou ženu si kovář neopatřil tak, jako by to udělal normální človek, nebo alespoň průměrný muž ze sedmdesátých před Druhým Mesiášem [2a], který četl v okresním oběžníku stručný výtah kapitoly IV. z přířučky Mužův průvodce životem od uznávaného učence, filozofa a alkoholika Konráda Jemenka. “Přijdete do hospody, zaplatíte chlapovi pivo, promluvíte si s ním, zaplatíte druhé pivo, on nadhodí věno, vy ho zvýšíte, on odmítne, zaplatíte další pivo, zase zvýšíte, on příjme. Další den to oznámíte vaší nastávající. Večer zase jdete do hospody. Poperete se s jejím milým. Její otec vám řekne, že jste dobrý muž. Zaplatí vám pivo a do týdne je svatba.”
Kovářův život se ovšem odmítal ubírat tímto poklidným směrem. Když si onehdá mlynář nechával kovat podkovy zvlášť naštané klisně Marii, (pojmenované po jeho první ženě), hodil kováři místo platby na stůl 3 neoznačené láhve od vína, které pravděpodobně nějaký baron, nebo dokonce lord, nechal válet za bordelem a zázrakem je nikdo nerozbil. Jedna z lahví byla v té chvíli už skoro prázdná, ale to mlynáři očividně nevadilo. Dvě lahve a lok slivovice zaplatili okování klisny, a než měl kovář práci hotovou, už měl domluvenou i svatbu. Výměnou za ženu daroval mlynáři kudlu, speciálně na prodobnutí nečestného obchodníka a jeho dvou synů, kteří si odmítli vzít mlynářovi ramenaté dcerky, když měli po ruce oplácané švadleny.

[2a] Není známo, jak je možné, že lidé před příchodem Druhého mesiáše datovali roky právě podle toho, za jak dlouho se Vykupitel objeví. Většina lidí to přičítá prorokyni Uršule z Dolní, ale vzhledem k tomu, že dokázala stěží odhadnout, kolik vody si má dát do brambor, aby se jí nepřipálily, s největší pravděpodobností tento anachronismus vznikl přičinením nějakého obzvláště líného kronikáře, který krátce po Příchodu přepsal všechna data ve Velké historii, aby se nemusel obtěžovat s převáděním kalendáře. Studenti celého světa mu za to děkují.

[3] Celým jménem měla Angela, podle tradice místních bordelů, rovnou několik jmen. To, které vybrala matka, to, které vybrala její druhá matka- nejlepší kamarádka první matky, jméno po bordelmámě pro štěstí, a aby to dotáhla, co nejdál, jméno muže, na kterého se nejvíc sázelo, že bude otec. A poslední jméno byla tradičně dáváno podle názvu místního podniku, takže jestli někdy potkáte Mášu Odhalenounožku, můžete si být jisti, kde má konec rodokmene.

Se čtvrtým jménem byl v Angelině případě problém, protože všichni sázeli na Áďu Pokličku, až na Macatou Magdu, která tvrdila, že Poklička by se ani netrefil, natož aby se mu povedlo rozmnožit něco jiného, než zánět. Magda se po Andělině narození stala nejbohatší prostitutkou z okolí, když se místo všemi očekávaného ušatce, jak přezdívali Áďu Pokličkovi, narodilo tmavé a dokonce i poměrně hezké miminko. Ale v té chvíli už všichni byli zvyklí na Mariana Angelina Petra Adama Vlajícísukně, takže Angele zůstalo. Obvykle se používá prvním jméno a druhé je jen pro děsivé zákazníky, ale v Sukních mají i tak nejméně dvě Marie a čtyři Mařeny a Angela sama chtěla pro sebe něco noblesního.

[4] Ačkoliv jsou všechny tyto činnosti velmi úctyhodné a ukazují, jak vysoce funkční žena Julie Kovářová, později Žulitská, rozená Rotská, byla, jejím nejslavnějším skutkem bylo odražení útoku zakotského vojska u pole za Lhotou o žních v roce 71 před Druhým Mesiášem. Pětatřicetiletá Julie Kovářová šla s nůší plnou nově nabroušených srpů na zádech na pole, které se rozkládalo mezi Dědinou a Lhotou. Netušila však, že Lhota byla v té době již vypleněna zakotským vojskem, které táhlo na Lošňany. Ve druhé třetině cesty se střetla se prchajících skupinou žen, pronásledovaných zakotskými vojáky.

S největší pravděpodobností si ani neuvědomila, že jde o nějaké vojsko, prostě vyhodnotila skupinu jako muže pod dvacet pět let, kteří nutně potřebují proliskat. Co ve skutečnosti řekla je předmětem diskuze, ale většina historiků se přiklání k verzi “Chcete přes držku, parchanti?” z Podmořanské kroniky, obzvláště proto, že imperiální vládou oblíbená verze “Dál neprojdětež!” obsahuje při pokusu o přechodník ve východo-lošňanském dialektu gramatickou chybu, kterou by Julie Kovářová jako rodilý mluvčí neudělala.

V každém případě, když zakotští uslyšeli její vysokou fistuli, pochopili, že před nimi stojí žena a zalekli se. Ve strachu z toho, jak asi budou vypadat místní muži, když tohle je baba, prchli zpátky za Lhotu a pokusili se Dědinu obejít přes nedaleké mokřiny, kde je dostihla a pobila královská armáda.

Podobizna Julie Kovářové, kde stojí rozkročená s pozvednutým srpem uprostřed polní cesty a hrozí prchající armádě, je jedním z nejčastějších motivů lidové tvorby té doby.

[6] Většina mladých černovlasých dívek z vesnice se jmenovala Arya. Historikové dobu slangově označují  ‘Doba Aryí’ i když źádná se podle záznamů nedožila víc, než prvního románku. Neexistovala žadná vdaná žena jménem Arya. Je možné, že šlo o nějaký dobový vtip, jehož smysl se ztratil v čase.

V PŘÍŠTÍM DÍLE:
Angela chce na párty a Pepoděj má plán!